Ježíš mluví k těm, kteří adorují jeho Srdce v Nejsvětější svátosti Oltářní:

Adorace není složitá. Je to něžné přebývání v mé přítomnosti, spočinutí v jasu mé eucharistické Tváře, v blízkosti mého eucharistického Srdce. Slova, byť mohou někdy pomoci, nejsou nutná. Co chci od těch, kdo se mi klanějí v duchu a pravdě, je srdce zapálené láskou. Srdce ochotné pokojně přebývat v mé přítomnosti, v tichu a klidu, soustředěné pouze na to, aby mě milovalo a přijímalo mou lásku. Ačkoli to není náročné, přesto jde o můj vlastní dar té duši, která požádá. Proste tedy o dar adorace.Adorace je strohou modlitbou, protože se opírá o víru samotnou. Z víry stoupá čisty plamen naděje a z tohoto plamene naděje zažehnu v duši velký požár lásky - tedy sdílení ohně planoucího v mém eucharistickém Srdci s adorující duší.

Oheň božské lásky nezničí to, čeho jsem původcem: duši utvořenou k mému obrazu a podobě. Plamen duši očišťuje a spaluje pouze to, co je neslučitelné s mou nekonečnou svatostí a s čistotou mého bytí. Duše však není zničena. Zůstává i uprostřed očišťujících plamenů božské lásky plně schopná víry, naděje a lásky.Adorace je výhní a kovadlinou. Duše povolaná k životu adorace musí očekávat utrpení jako v ohnivé peci a narovnání všeho, co je v ní pokřivené na kovadlině mé božské vůle. Stačí, aby se nabídla mé lásce a zůstala pokorná, pokojná a tichá, když ji budu očišťovat a přetvářet.Kéž by duše poznaly očišťující a přetvářející moc, jež vyzařuje z mých svatostánků! Kdyby kněží toto věděli, pospíchali by do mé přítomnosti a zůstávali tam, v očekávání, že v nich vykonám to, co sami nedokáží. Je to právě prostá modlitba adorace, která kněze uschopňuje pro posvátnou službu tím, žemu dává čistotu srdce a napravuje v jeho životě vše, co není slučitelné s mou božskou svatostí a s mou kněžskou láskou. Tato cesta ke svatosti skrze adoraci je tajemstvím, jež bylo vyjeveno mým svatým v dávných dobách, a darem, jejž nabízím svým kněžím a věřícím v tomto čase nečistoty, pronásledovánía temna.K překonání nečistoty dám kněžím a adorujícím duším zářící čistotu, jež vzplane před zraky světa jako svědectví mé božské lásce. K překonání pronásledování dám vám všem mužnou sílu a odhodlanost, která zmate ty, kdo osnují váš pád. K překonání temnoty vám dám jasné světlo, jež povede vaše kroky, abyste viděli, v čem mé Srdce nalézá zalíbení. 

Zůstávám neznámý. Jsem ponechán o samotě. Opouštějí mě i ti, kdo tvrdí, že vyznávají tajemství mé skutečné přítomnosti ve Svátosti oltářní. Zacházejí se mnou s hroznou lhostejností, s chladem a nedostatkem úcty, nad nímž andělé pláčou, protože mi nemohou nabídnout náhradu za chlad a lhostejnost lidských srdcí. Pouze lidé mohou přinášet náhradu za lidi. Co schází, je milující odpověď lidského srdce na lásku mého probodeného eucharistického Srdce, živého a bijícího ve Svátosti oltářní. Pouze lidské srdce může přinášet náhradu za lidské srdce. V tom spočívá žal andělů.

Apoštol Jan mi obětoval svou věrnou lásku výměnou za Jidášovu nevěrnou zradu. Přinesl náhradu mému Srdci, které tak bolestně trpělo, když Jidáš odešel z večeřadla do noci. V tom okamžiku mi Jan dal všechnu lásku svého srdce a prosil mě, abych ji přijal jako odčinění za Jidášův chladný a vypočítavý plán proti mně.

Buď pro mé Srdce dalším svatým Janem. Přinášej mi náhradu tím, že obětuješ sebe sama: namísto těch, kdo prchají před mou eucharistickou Tváří, těch, kdo nedokáží setrvat v mé přítomnosti, blízko mého Srdce, a za ty mé kněze, kteří mají čas na všechno, kromě mě.

Dávej mi svou společnost, dej mi svou důvěru, své vděčné city. Ten, kdo přináší náhradu za mé kněze, v poslední den zjistí, že jeho hříchy, byť by byly mnohé, budou překryty jediným úkonem odčinění, neboť přinášení náhrady je projevem lásky a láska přikrývá mnoho hříchů. Miluj mě a naplníš vše, co od tebe žádám. Miluj mě a vyplním vše, co ode mne žádáš. Vyliji na všechny, kteří mě uctívají v Nejsvětější svátosti řeky milostí pro obnovu jejich duší, celé církve i celého světa.

(Podle knihy In sinu Jesu – V náručí Ježíšově – od Benediktina)