Ježíš řekl svým učedníkům: "Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy." (Lk 21,12-19)

Jednou z nejsmutnějších skutečností v našem světě je odvděčit se druhému zlem za vykonané dobro. Podezíravost, domýšlení si, nevíra v možnost dobrého úmyslu u druhých. Zvláště podezřelé v dnešním světě je, když někdo rozdává nezištně, když někdo půjčuje, aniž by vymáhal zpátky, když někdo žije věrným manželským životem, když v práci nepodvádí a nekrade. Pro tento svět je takový člověk trnem v oku, je tichou výčitkou, která připomíná, že každý z nás máme svědomí.

Nedivme se, když nás budou někteří lidé nesnášet kvůli dobru, o které se snažíme. Náš Pán nám to připomíná. On, který vyzařoval a činil plnost dobra, jasně vyjádřil pravdu o našem životě i štěstí. Byl pronásledován, protože někteří nesnesli žár pravdy a jejich pýcha si ucpávala uši před výzvou k obrácení vlastního života.

Počítejme s překážkami, ale nesoustřeďujme se na ně. Spíše znovu a znovu vyznejme svoji víru v Boží dobrotu, že nás bude hájit sám Duch svatý v jakémkoli pronásledování. Bůh nám dá řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný náš protivník.

Ve chvilce ticha vložme všechny své starosti Pánu. Také se nechme ve zkroušenosti srdce od něj očistit z veškerého připodobňování se tomuto světu. Obnovme si před Bohem snahu žít ve všem tak, jak to od nás očekává.