Ježíš řekl: "Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty.

Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne.

Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek+ a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný." (Mt 13,18-23)

Když přichází Bůh se svojí milostí, radou nebo darem obrácení, člověk se k tomu může postavit různě. Někdy Boží vnuknutí odkládáme "až na potom" a kolikrát to nakonec neuskutečníme. Někdy máme tendenci nad Božím slovem mávnout rukou, ovlivněni názory tohoto světa. To se pak podobáme těm, kteří jsou "krajem cesty", kdy ten Zlý slovo o Božím království v nás zničí. Někdy ochotně přijímáme, co Bůh touží, ale když přijde první pokušení, není v nás vytrvalost a hledáme pohodlnější cestu.

Nejčastěji v dnešní době je Boží slovo udušeno možnostmi tohoto světa. Tyto "šance rozvoje" v nás budí dojem, že se můžeme věnovat spoustě věcí, donekonečna rozšiřovat své pracovní nasazení, využívat čas na všechno, co se nabízí. Pak nám nezbývá žádná chvilka na to, k čemu jsme povoláni a tak můžeme velice snadno promarnit svůj život.

Pane Ježíši, daruj nám dar moudrosti, ať rozeznáváme podstatu věcí a z lásky k Tobě si volíme uskutečňování toho, co si přeješ. Amen.