Když přišel Ježíš do Nazareta, řekl lidu v synagoze: "Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie." Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál. (Lk 4,24-30)

 Ježíšovo slovo je přímé, pravdivé, ostré jak dvousečný meč. Tříbí ohněm pravdy naše srdce. Ne vždy se Boží slovo dobře poslouchá. Bůh přichází zbořit lidské nároky nadřazenosti, jakoukoli formu pýchy - i tu národní. Ježíš připomíná, jak Bůh požehnal pohany, lidi s jiným vyznáním. Bůh je i Bohem těch, kteří ho neznají, nebo o něm mají zkreslené představy.

Vždyť my sami, tak jako Židé v Ježíšově době, máme svá přesvědčení o Bohu. A on nás přesto má rád. Chce, abychom ho poznali takového, jaký je. Klíčem k tomuto poznání je jeho milost, nezasloužený dar a také jeho slovo, vnuknutí, učení církve, dar Ducha svatého a život podle poznané pravdy.

Pane Ježíši, dej, prosíme, ať dnešní den objevujeme tvou pravou tvář a ať tě přijmeme tak milujícího, jaký jsi. Když uvidíme, že láskou zahrnuješ i ty, které my "nemusíme", dej, ať si vzpomeneme na dnešní evangelium a snažíme se jednat jako ty. Amen