Ježíš řekl jednomu z předních farizeů, který ho pozval: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých." (Lk 14,12-14)

 Nejdříve se zamysleme, zda-li vůbec někoho zveme do honosného prostředí našeho vlastního srdce. Tedy do prostoru, kde si sami dopřáváme různé dobroty Božích darů. Vystrojit hostinu znamená vytvořit společenství, vyjít ze sebe a obdarovat druhé tím nejlepším, co máme.

Ježíš nás učí, abychom ve své štědrosti nezapomínali na ty, kteří nám nemohou ničím odplatit dobro, které projevujeme. Pozvat na večeři kromě skutečné pozvánky na dobré jídlo také znamená, abychom si na druhé udělali skutečně čas.

Můžeme někdy zjistit, že na "dobré jídlo" ve formě našeho skutečného zájmu, darování času, úplné pozornosti vůči potřebám druhých, jsme už dlouho nepozvali ani ty naše nejbližší, o kterých říkáme, že je máme rádi.

Zkusme dnešní den strávit dostatečně dlouhý čas s našimi bližními, kdy by se mohli vypovídat, sdělit, co prožívají a mohli se nasytit něčím dobrým, co se v našem srdci skrývá.

Buďme dnes štědří v laskavosti, trpělivosti, odpouštění, milosrdenství, lásce, shovívavosti, sebeovládání a zahrňme těmito "dobrotami" co nejvíce lidí. Pak se nám také otevřou oči a zjistíme, že i ti největší žebráci mají ve svém srdci velké bohatství, kterým nás mohou obdarovat.

Pane Ježíši, dej, ať na první místo ve svém srdci dávám tebe.

Ty buď mou štědrostí, moudrostí a dobrem,

s kterým ať se podělím s druhými.

Dej, ať je skrze mne zasáhne tvá láska a dobrotivost,

ať odejdou ze setkání se mnou nasyceni tebou. Amen.