Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. Blahoslaveni, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blahoslavení, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blahoslavení jste, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a  vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. Radujte se v ten den a jásejte; máte totiž v nebi velkou odměnu. Vždyť stejně se chovali jejich předkové k prorokům!

Ale běda vám, boháči, neboť už máte své potěšení. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda vám, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda vám, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich předkové k falešným prorokům. (Lk 6,20-26)

Pro Řeky "blažený, blahoslavený" znamenalo především "volný od starostí a utrpení"; pro Židy znamenalo "blažený" také materiální štěstí, které je odměnou za věrné dodržování Zákona. Obecně "blahoslavený" znamená šťastný. Pán Ježíš považuje za šťastné ty, kteří hladoví po pravdě a životě, protože mohou růst a poznávat Boha. Ti, kdo pláčou nad nespravedlností a zlobou světa a trápí se různými starostmi, skrze kříž Ježíše budou potěšeni a jeho zmrtvýchvstáním přijati do života, kde jim Bůh setře každou slzu. Šťastni jsou chudí v duchu, kterým ke štěstí nestačí nabídky tohoto světa a touží po Bohu, jako jedinému pokladu svého srdce.

Když Ježíš říká "Běda vám," nevyslovuje ani tak konečný soud, jako spíše hlubokou lítost nad tím, v jak bídném stavu jsou v Božích očích ti, k nimž mluví. Jejich ubohost spočívá v nemalé míře v tom, že žijí v iluzích a neuvědomují si neštěstí, které je očekává. Ježíš vyhlašuje, že lidé materiálně orientovaní a zaslepení bohatstvím, ti, kdo si chtějí vystačit sami, nečiní pokání a nemají soucit, ale i ti, kteří jsou všeobecně oblíbení, se často nacházejí v bídném stavu.

Ke které skupině patříme? A ke které chceme patřit?

Pane Ježíši Kriste, vyznávám ti svou hříšnost,

kterou často dokážu sám před sebou maskovat vnějškem

a vytvářením zdání, že je vše v pořádku.

Dej mi milost lásky k pravdě, která mě osvobodí!

Dej, ať si uznávám před tebou své hříchy,

s lítostí se z nich tobě vyznávám

a s radostí přijímám tvé odpuštění

v ochotě už dál nehřešit.

Ty ať se pro mne víc a více stáváš

jediným pravým pokladem, smyslem života

a základem mého vztahu k sobě,

k druhým i k celému světu. Amen.