Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!" (Mk 2,23-28)

Bůh určil a definoval existenci světa, neustále udržuje v existenci, co chce. Vytváří svět pro člověka, aby s ním sdílel svou lásku a svůj život. Ježíš Kristus, Boží Syn, vyhlašuje v dnešním evangeliu, že je Pánem nad svědomím člověka a že je to on, Boží Syn, který určuje pravidla úcty k Bohu.

Bůh vepsal svůj zákon lásky do našeho srdce a svůj hlas vpečetil do tajemství svědomí. Proto právě Bůh určuje, co je dobré a co je zlé, co vede k životu, rozvoji člověka a co k rozkladu a smrti. Zasvěcený den má sloužit k oslavě Boha a Ježíš na to poukazuje v rozhovoru s farizei. Chce je naučit tomu nejpodstatnějšímu - milosrdnému pohledu na člověka, tedy tomu, jak se sám Bůh na nás dívá a jak se k nám chová. Kdyby farizeové měli Božího ducha, dali by jídlo Ježíšovým apoštolům a samotného Ježíše by také nenechali hladového.

Ježíš v odpovědi farizeům naznačil, že on i jeho družina měli hlad. Boží Syn často hladoví po našem zájmu o něj, kolikrát stojí u dveří našeho srdce a žebrá o chléb našeho času a pozornosti, o naši ochotu změnit naše tvrdé srdce zahleděné do sebe sama. Nechme Pánu Ježíši prostor po celý dnešní den, aby mohl projevovat svou lásku k nám, mohl nás sytit svým slovem, přinášet dobro v hlasu našeho svědomí a radovat se nad proměnou našeho života.

Pane Ježíši, otevři nám oči našeho srdce i ducha,

ať se díváme kolem sebe milosrdným pohledem tvého Otce,

ať se zaangažujeme tam, kde naši bližní mají nouzi,

ať naplníme ten nejdůležitější zákon a to největší přikázání,

lásku k tobě a k bližnímu. Amen.