Ještě ten den (první po sobotě) se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali.

Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“

Zeptal se jich: „A co se stalo?“

Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“

A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“

Potom začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“

Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. (Vtom) se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel.

Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. (Lk 2413-35)

Kráčíme životem, Bůh s námi mluví a ani si to neuvědomujeme. Myslíme si, že kdybychom se setkali s Ježíšem, mluvil by s námi o nějakých jiných věcech, než se píše v Písmu. Učedníkům z Emauz i nám Pán naznačuje, že čtením Písma se setkáváme s ním. V Duchu svatém můžeme postupně odhalovat souvislosti Božího slova, Ježíšova života a naší životní cesty.

Dále nám Ježíš potvrzuje skutečnost, že v Eucharistii je přítomen v celém svém tajemství naší spásy - Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý. Tak, jako posiluje emauzské učedníky, kteří plni radosti odcházejí se podělit o radost s apoštoly v Jeruzalémě, tak Ježíš chce proměnit naše srdce svou přítomností, když ho přijímáme ve Svátosti Oltářní. Posiluje tak naši víru, vlévá sílu k obnově života a uzdravuje nás ze všech negativních vlivů tohoto světa a jeho nabídek.

Pane Ježíši, chci s tebou, zmrtvýchvstalým, kráčet životem.

Chci naslouchat tvému slovu, nechat se tak den co den uzdravovat

tvou přítomností a prohlubovat naději a jistotu věčného života,

který nám reálně ukazuješ svým zmrtvýchvstáním.

Přijď Pane Ježíši a zůstaň se mnou zvláště tehdy,

když se bude schylovat můj život k večeru smrti.

Přijď, zmrtvýchvstalý Pane a zůstaň se mnou navždy. Amen.