Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš." Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil."

Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce." Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží."

A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou." Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží."

(Lk 9,57-62)

Náš život má být následováním Krista. Toto následování v sobě nese plné přijetí Ježíše do svého srdce, do svého života a zároveň ochotu vydat se s ním na cestu jeho životem. Tou cestou je sám Ježíš a způsob jeho života a smýšlení. Každý z nás mocí Ježíše, který v nás přebývá, může být ve svém povolání milosrdný, laskavý, shovívavý, trpělivý. Každý z nás může být štědrý, posloužit druhým dary, kterými nás obdaroval Bůh. Můžeme v Duchu Ježíše Krista přinášet druhým uzdravení dobrým slovem, příkladem, povzbuzením, dobrým skutkem. Naším domovem se stane Ježíšovo Srdce, které spočívá v osobní důvěře ke svému Otci. Tento svět pro nás bude trpělivým putováním v Ježíši Kristu.

Den co den, také dnes, Ježíš volá: "Následuj mne!" Vykročme za ním, aniž bychom se zabydleli ve smýšlení tohoto světa. Ve světě lidských řešení, definicí štěstí a lidských rájů Ježíš nemá, kam by složil hlavu. Jeho i naším domovem je jeho království nezištné lásky, věrnosti a oddanosti vůli nebeského Otce. Rozeznávejme, přijímejme a také uskutečňujme i dnes Boží vůli. Tak se sám Kristus stane naším domovem.