K Ježíšovi přišli farizeové a učitelé Zákona z Jeruzaléma s otázkou: "Proč tvoji učedníci přestupují podání předků? Vždyť si před jídlem nemyjí ruce!"

Ježíš přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte a pochopte: Člověka neposkvrňuje to, co vchází do úst, ale co z úst vychází, to člověka poskvrňuje."

Tu k němu přistoupili učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?"

On jim odpověděl: "Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vytržena i s kořenem. Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Když ale slepý povede slepého, oba spadnou do jámy."

(Mt 15,1-2.10-14)

Farizeové a zákoníci vytvořili z židovského náboženství sbírku příkazů a zákazů, které se musí plnit. Lidskou tradici a své vlastní mínění nakonec postavili nad Boží slovo, milosrdenství, lásku, odpuštění a věčnou spásu člověka. Nelidsky splnitelný systém v nich živil pocit svatosti a dokonalosti, pokud se někomu z nich povedlo příkazovou džungli dodržovat.

Ježíš vyhlašuje o zákonících a farizejích, že jsou slepí a jejich cesta končí pádem.

Každý z nás si vytvořil určitou "životní tradici", která je založena na našem přesvědčení o realitě. Styl našeho života v nás odráží minulost, jakou jsme prožili, aktuální chápání světa, hodnot a vnímání, kde chceme najít životní štěstí. Pokud však "tradici našeho přesvědčení" dáme nad Boží slovo, kterým má být náš život korigován, pak se staneme, podobně jako farizeové, slepými vůdci a konec takové životní cesty je pád do temnot vlastního egoismu, náboženské pýchy a nadřazenosti.

Pokorně hledejme ve svém životě pravdu o nás samých, pravdu o Bohu, pravdu Božího slova a této pravdě podřizujme své osobní mínění, svou životní cestu. Objevíme tak velké nehasnoucí světlo, které nás provede všemi temnotami života.

Pane Ježíši, ty jsi světlo světa,

jsi také mým světlem.

Dej, ať v jasu tohoto světla

objevím pravdu o tobě,

o tvé lásce a tvém milosrdenství

a ochotně ať se stanu

tak milujícím i milosrdným,

jak jsi ty sám. Amen.