Farizeové a učitelé Zákona řekli Ježíšovi: "Janovi učedníci se často postí a konají modlitby, stejně i učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí."

Ježíš jim odpověděl: "Můžete nutit hosty na svatbě, aby se postili, dokud je ženich mezi nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a v těch dnech se potom budou postit."

Pověděl jim také toto přirovnání: "Nikdo neustřihne na záplatu kus z nových šatů a nevsadí na staré šaty, jinak rozstřihne nové šaty a na staré se záplata z nových nehodí.

A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak mladé víno měchy roztrhne, vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se musí nalévat do nových měchů. A žádný, kdo pije staré, nechce nové. Řekne totiž: To staré je lepší." (Lk 5,33-39)

Půst je zřeknutí se nějakého dobra pro dobro největší - kvůli Bohu, kterého milujeme. Je však i náročnější půst - když je nám Bůh vzat, když máme pocit, že jsme sami a zápasíme v životě s nátlakem okolí nebo vnitřních myšlenek, které nás chtějí přesvědčit, že Bůh není. Nejhorším postem však je, když nám dojde , že svými hříchy křižujeme a zabíjíme Boha v našem srdci a v důsledku toho zažíváme vnitřní prázdnotu. Náš Pán však i toto dokáže použít pro naše dobro. Někdo možná až tehdy opravdově po Bohu začne toužit, byť se mu třeba ještě vyhýbá.

Radostnou zprávou je, že můžeme k našemu milosrdnému Pánu přijít v jakémkoli stavu naší duše. A privilegované místo mají ti největší hříšníci, jak o tom Ježíš řekl ve vnitřním rozhovoru sestře Faustyně Kowalské, apoštolce Božího milosrdenství.

Nevytvářejme si svými hříchy zničující "půst" od Boha, ale radostně se zříkejme všeho, co nám Boha bere. Když budeme mít Krista ve svém srdci, máme všechno.

Pane Ježíši, při pohledu na tvůj kříž,

kdy se dívám na tvé zřeknutí se života kvůli mě,

dej mi sílu zříkat se hříchu z lásky k tobě.

Dej mi také milost,

ať pocity prázdnoty srdce

naplňuji voláním k tobě

a činnou láskou k mým bližním. Amen.