Ježíš se vydal na cestu do tyrského kraje. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby to někdo věděl, ale nemohlo se to utajit. Hned o něm uslyšela nějaká žena, jejíž dcera byla posedlá nečistým duchem. Přišla a padla mu k nohám. Byla to pohanka, rodem Syroféničanka, a prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Řekl jí: "Nech najíst napřed děti! Není přece správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům." Ale ona mu odpověděla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí pod stolem kousky po dětech." Nato jí řekl: "Že jsi to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." Žena odešla domů a nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch byl pryč. (Mk 7,24-30)

Na příkladu ženy z dnešního úryvku Božího slova můžeme vidět, jak Ježíš Kristus zkoumá smýšlení našich srdcí. Ne, že by on nevěděl, co se v nás skrývá, jaké máme úmysly a kolik lásky v nás je. Svým jednáním to chce odhalit nám samým. Někdy se v našich prosbách skrývá málo lásky, málo víry, o pokoře ani nemluvě. Ne, že by Ježíš nemohl vyslyšet člověka, který není dokonalý, ale rád naslouchá pokornému srdci a svým postojem nás chce uzdravovat z pýchy.

Žena z dnešního evangelia byla ve své lásce vynalézavá. Ochotně se pokořila před Pánem a rychle využila Ježíšovo slovo ve svůj prospěch, i když se na první pohled zdálo ponižující. Pokud máme pocit, že nás Bůh v něčem nevyslyšel, zkoumejme velikost naší pokory a ochoty přijmout pravdu o nás samých. A také to, co nám tím chce říci.

Pane Ježíši, buď nám milostiv!

Často neumíme dobře prosit.

Dej nám do našich modliteb

odhodlání, lásku a pokoru,

jakou projevila žena z dnešního evangelia. Amen.