Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: "Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek.

Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Hospodář poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: `Na mého syna budou mít ohled.' Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: `To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"

Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."

Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmu: `Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné'? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

Když velekněží a farizeové uslyšeli tato jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu, protože lidé ho považovali za proroka. (Mt 21,33-43.45-46)

Ježíš ve své trpělivosti chtěl velekněžím vysvětlit, že Bůh se nedá zavřít do šuplíku jejich definicí a jejich pohledu na svět. Zároveň je to Ježíšovo napomenutí skrze podobenství, že Bůh ve své lásce neustále a neustále oslovuje srdce člověka svým slovem, dobrým vnuknutím, podnětem ke konání dobra, událostmi života a mnoha a mnoha jinými skutečnostmi. Bůh nás volá k odvrácení se od zla, k přijetí Božího slova jako základu životního směru a Nebeský Otec nás volá k osobnímu přijetí Ježíše, jeho Syna, jako osobního Spasitele a Vykupitele celého lidstva.

Je hodně způsobů, jak v sobě zabít Boží slovo. Od tichého "mávnutí rukou" nad Božími podněty až po agresivní odmítnutí Božího přikázání.

V pokoře a ochotné poslušnosti přijímejme Boží volání, přijímejme Ježíše v eucharistii svým životem s ochotou změnit své hříšné chování. Prosme našeho Pána, aby nám daroval milost, abychom se nevyhýbali jeho slovu a ochotně přizpůsobili život podle jeho mínění. Pak nás zaplaví pokoj, který svět nemůže dát.