Ježíšovi učedníci začali uvažovat, kdo z nich je největší. Ježíš věděl, o čem v srdci uvažují. Vzal dítě, postavil ho vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, přijímá toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je největší.“

Jan se ujal slova a řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu a bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem jako my.“ Ježíš mu však řekl: „Nebraňte! Neboť kdo není proti vám, je s vámi.“ (Lk 9,46-50)

To, že věříme v Ježíše Krista, ještě neznamená, že jsme dokonalí. Od začátků církve její členové měli různá pokušení a to dokonce v Ježíšově blízkosti. Apoštolové byli s Ježíšem den co den a v úryvku dnešního evangelia vidíme, čím se zabývali, jací nedokonalí byli a o co usilovali. Přitom den co den viděli Ježíšovu pokoru, poníženost, tichost, zbožnost, milosrdné srdce a všechny ctnosti v dokonalé míře. Měli to před sebou den co den a zároveň naráželi na svou vlastní nedokonalost. Mezitím se mezi nimi vytvořila určitá soutěživost na základě touhy, aby byli dokonalí a důležití ve svém poslání.

Ďábel přichází k věřícím lidem, aby je sváděl k náboženské pýše, která je tou nejhorší variantou pýchy jako takové. Člověk začíná být "potichu" hrdý na to, co se mu daří v pastoraci i v apoštolátu. Cítí svou důležitost, když ho lidé vyhledávají a prosí o radu. Má dobrý pocit, když poradí dobře a druhému pomůže a zároveň si myslí, že je nepostradatelný a úspěch připisuje své šikovnosti. K těmto pocitům se může přidat i tiché srovnávání se s druhými. Objevuje se nenápadný smutek, když je někdo lepší v předávání Božího slova nebo je u lidí oblíbenější. Tak se postupně a nenápadně může člověka zmocňovat náboženská pýcha, která ho vede k vypočítávání, čeho všeho dosáhl, co všechno může rozvinout a do čeho ještě investuje své síly. A aby to nevypadalo před Bohem pyšně, nezapomene dodat: "Na větší slávu Boží." Případně se jakože pomodlí k Duchu svatému, a přitom už dávno ví, které své plány si zrealizuje.

Tato pokušení se týkají každého z nás v každé oblasti našeho života a zvláště v životním povolání, které se snažíme naplnit. Ďábel vede manžele k pýše a srovnávání se na všech možných frontách. My lidé jsme běžně ďáblem a zkaženou částí své přirozenosti pobádáni k tomu, abychom si sami určovali svůj život bez Boha. Abychom sami sobě byli morálním základem a sami si určovali, co uznáme za dobré a zlé.

Toto všechno působí na každého z nás a potřebujeme si uvědomit pravdu o nás samých, že bez Boha bychom neměli sílu Zlému odolávat. A navíc, bez Boha nejsme nic.

Pane Ježíši, dej nám milost opravdové pokory,

ve které budeme pravdivě rozeznávat, kým jsme

a jak nekonečně potřebujeme tvou blízkost a pomoc,

abychom neupadli do náboženské pýchy.

Nasměřuj v nás touhu po velikosti a touhu po tom,

abychom byli jako Bůh, správným směrem.

Tedy dej, ať se učíme tvé pokoře, tvé tichosti a ať dorůstáme

do velikosti tvého milosrdného srdce. Amen.