Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá."

Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí."Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského."

Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!" On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům." Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů." Nato jí řekl Ježíš: " Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá.  (Mt 15,21-28)

Někdy máme pocit, že Bůh naše prosby o dobro pro naše blízké neslyší. Voláme a Pán nám neodpovídá. Zkusme to udělat jako ta žena. Trpělivě volala, nevyčítala, že si jí nevšímá, jak by se jí mohlo zdát. Ježíš pouze chtěl, aby její láska k dceři byla spojena s pokorou srdce a trpělivostí. V dnešní době, kdy očekáváme, že všechno musí být "tady a teď", si často neuvědomíme to nejdůležitější - lásku, věrnost, trpělivost, schopnost naslouchat, co si přeje Bůh.

Předložme ve chvilce ticha prosbu za někoho drahého, něco, co nám hodně leží na srdci. Postavme se v duchu před Ježíše, poklekněme před ním a řekněme, co chceme, aby našim drahým daroval. Vyslovme tu prosbu v lásce a naléhavosti.