V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst. Farizeové to uviděli a řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!"

On však jim odpověděl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží? Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu, a přece jsou bez viny? Říkám vám, že zde je někdo víc než chrám!

Kdybyste věděli, co znamená: `Milosrdenství chci, a ne oběť', neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je pánem nad sobotou." (Mt 12,1-8)

Když se příliš soustředíme na plnění povinností, dodržování příkazů a zákazů, můžeme rychle upadnout do extrému - můžeme ztratit to podstatné - lásku k bližnímu. Pro úzkoprsého plniče předpisů je důležitější zákon než člověk. Nejde o to porušovat zákony, předpisy a už vůbec ne Boží přikázání. Nicméně po celý život máme hledat to, o co našemu Bohu jde. Máme se mu připodobnit v jeho hluboké, neodvolatelné lásce k člověku. Máme se mu podobat v jeho milosrdenství a shovívavosti, trpělivosti, odpuštění, pochopení člověka.

Když to budeme konat a přitom zachovávat přikázání, prožijeme vnitřní pokoj a radost.

Pane Ježíši, dej mi milost modlitby,

ať se skrze tvůj průzračný čistý pohled

dívám na své bližní.

A pokud budou z mého pohledu

dělat něco nesprávného,

dej, ať se nejdříve snažím zjistit jejich potřeby

a důvody jejich jednání.

Dej mi milosrdné srdce. Amen.