Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.

Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš. (Lk 11,29-32)

V člověku jsou tendence k co nejjednoduššímu řešení problémů.  Lidé kolem Ježíše si začali zvykat na zázraky, které činil. Když Ježíš chtěl sdělit důležité skutečnosti týkající se věčného života, chtěli po něm jenom zázraky - aby uzdravoval jejich nemocné a pojišťoval jim štěstí jejich běžného života. Nechtěli hledat dál, nechtěli se dál ptát, a už vůbec nechtěli slyšet slova o nutnosti svého obrácení.

Obyvatelé města Ninive se obrátili na kázání proroka Jonáše - stačil jim hlas proroka k tomu, aby změnili své hříšné jednání a konali společné pokání. Královna ze Sáby měla hojnost materiálního blaha, to jí však k životu nestačilo. Chtěla dál poznávat tajemství života, jeho smysl a tak neváhala vydat se na dalekou cestu ke králi Šalamounovi, o kterém se říkalo, že je velmi moudrý.

Pokud se budeme snažit zafixovat svůj život pouze na "zdraví, štěstí a spokojenosti", neobjevíme jeho smysl. Naslouchejme Božímu hlasu, proroku Jonášovi, který k nám mluví v našem svědomí, v evangeliu, v učení církve.

Udělejme dnes nějakou malou změnu k dobrému ve stereotypu našeho života. Ať je to opravdu něco konkrétního - co zlepší naše mezilidské vztahy, nebo náš vztah k Bohu.