Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“ (Jan 16,20-23a)

Tato slova řekl Ježíš apoštolům před svým utrpením. Také však předpověděl jejich radost, když se jim zjeví jako zmrtvýchvstalý.

V našem životě může být hodně podnětů, které nás vedou ke smutku. Životní starosti, obavy, zlo v nás i kolem nás. Situace, ve kterých jakoby Bůh byl mrtev, jakoby dobro prohrávalo a zlo vítězilo. A někdy prožíváme i období, kdy lidsky ztrácíme veškerou naději, jako apoštolové, kteří viděli umírat Krista, který o sobě říkal, že je Životem.

Bůh nás však nenechá v temnotách lidského zoufalství. Posílá svého Ducha svatého, aby nám do tmy našich nemocí a smutků vnesl světlo naděje, života, lásky a dobra, které není závislé na velikosti zla kolem nás. Bůh totiž může vzkřísit veškeré dobro, které umřelo. Může nás vyvést z temnot našich vlastních vin, z naší hanby z toho, co jsme kdy udělali. On svým vzkříšením a nanebevstoupením ukázal, že je Pánem nad životem i smrtí. Moc jeho dobra je nekonečně větší, než moc zla - pokud se našemu Pánu vydáme do rukou k záchraně.

Přijď, Pane Ježíši, obdaruj naše srdce nadějí,

kterou vkládáme v tebe a ne v sebe.

Tobě svěřujeme záležitosti, které nás ničí,

naše hříchy, špatnosti a také zlo kolem nás.

Ty jsi přišel, abychom měli život a tedy se tvému životu,

odpuštění, smíření s Otcem celým srdcem vydáváme.

Dej nám, prosíme, tu radost,

kterou jsi daroval svým apoštolům;

radost, kterou nám nikdo nevezme. Amen.