Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo.

Řekli jí: "Ženo, proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili."

Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.

Ježíš jí řekl: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?"

Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: "Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu."

Ježíš jí řekl: "Marie!"

Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: "Rabbuni!" - to znamená "Mistře".

Ježíš jí řekl: "Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: 'Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.'"

Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: "Viděla jsem Pána!" - a toto že jí řekl. (Jan 20,11-18)

 První zvolání Boží v našem životě byl počátek naší existence. Bůh nás povolal k bytí svým Slovem, odvěčným Logos vyslovil naše jméno v lůně naší matky. Tak jsme začali existovat. V tomto Božím volání je touha obdarovat nás štěstím, které Bůh zakouší. Trojjediný Bůh nás chce uvádět do tajemství své věčné lásky a v našem životě máme toto naše povolání objevit a postupně realizovat.

Děje se to v osobním vztahu s Bohem, v osobní víře v Ježíše Krista, který nám postupně odhaluje neviditelného Boha a jeho působení. U Ježíše můžeme nalézt celou hlubinu Božího tajemství, nevyčerpatelný zdroj Boží lásky, která se ukázala světu na kříži a také ve zmrtvýchvstání.

Uplakaná Marie Magdalská, která stála u Ježíšova prázdného hrobu, byla ponořena do své bolesti, prázdnoty, neštěstí. Myslela, že už neuvidí ani mrtvé tělo svého Mistra a Pána, kterého vroucně milovala. Přes slzy nepoznala Ježíše. Stačilo, aby Ježíš vyslovil její jméno.

Ježíš nyní přichází ke každému z nás do prostředí našich životů, které se mohou podobat hrobům, plných beznaděje, smutku, bloudění, zmatku, nesmyslnosti života. Náš život navenek může vypadat "normálně" a dokonce i dobře. Nicméně to může být pouze udržováním hrobu, aby na hřbitově mezilidských vztahů alespoň navenek vypadal dobře.

V setkání s Ježíšem Zmrtvýchvstalým nechme, aby Pán vyslovil naše jméno. Právě dnes, právě v tom, co žijeme. Ať v tomto setkání v dechu Kristovy lásky, která přemáhá veškerou smrt - i tu fyzickou - zakusíme znovuzrození k novému způsobu myšlení o nás samých, o našich bližních, o našem světě.

Pane Ježíši, dotkni se mě svým slovem,

obdaruj mě novým životem, smýšlením, vírou,

oddaností tobě, následováním tebe,

ať do konce svého života kráčím cestou,

na konci které bude mé vzkříšení z mrtvých. Amen.