Petr řekl Ježíšovi: "My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou." Ježíš odpověděl: "Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný! A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními." (Mk 10,28-31)

Existuje věčnost. Nejenom věčné trvání člověka, ale také stav, jaký bude jednou definitivně prožívat. Rozhodující je, jaký život si vybereme zde na zemi. Záleží, jak se postavíme k výzvám našeho svědomí, k Božímu volání, k hlasu Ježíše Krista v nás. On volá: "Pojď za mnou!"

Opustit svět neznamená "nenávidět" stvořený viditelný vesmír, prostředí, ve kterém žijeme, dobré věci, které nebeský Otec daroval člověku k užívání. Nesmíme se však nechat pohltit naší žádostivostí ve všech oblastech našeho ducha. Naše rozhodování, naše "ano" a přiklonění se k tomu či onomu může způsobit, že se k Bohu přiblížíme nebo se od něj vzdálíme a odcizíme se mu.

Abychom s Bohem byli, musíme mnoho "věcí" opouštět. Opouštět všechno, co nás na cestě k němu zdržuje. Každý z nás alespoň tušíme, co je potřeba změnit. A někdy změnit znamená - zanechat to, opustit, vzdát se toho. Přestat konat zlo. Odtrhnout se od egoismu v konkrétní věci. To však nestačí. Další krok našeho růstu spočívá v tom, že vykročíme za Kristem. Opět v konkrétních skutečnostech. Většinou je to opak toho, v čem jsme hřešili. Porozjímejme nad tím, co to je v našem případě.

Pane Ježíši, prosím, očisti mé nitro,

ať lépe vidím temnotu mého srdce

a radostně se vydám za tebou

na cestu věčného života. Amen.